foto: archiv galerie sam 83

Jde o sadu sedmnácti skleněných objektů, které v poměru 1:1 odpovídají pláštům krabiček od psychofarmak, která jsem v minulosti užívala. Jde tedy o pláště krabiček z matového skla. K sedmnácti objektům patří seznam užívaných léků, a také video, které ve statickém záběru zachycuje tiskárnu při tisku štítků určených k označování zboží ve velkoskladech. Zobrazovala jsem tělesnou zkušenost, která se děje mně jako ženě. Mám za to, že tělesné se s myšleným, a s dalšími aspekty prolíná, jsou spojité. Materiálnost tělesnosti přitom nevnímám negativně. Součástí tělesnosti mohou být různé protézy – léky. V minulosti mě užívání psychofarmak utvrdilo v tom, že zkušenost je vždy tělesná. V díle zobrazuji zranitelnost, ne nutně ve významu vztaženému ke zdraví, ale ve významu sociální zranitelnosti, mentální a ekonomické. Omezení a nároky nejsou samozřejmé, zobrazuji tuto nesamozřejmost. A neupozaďuji přitom patologii. Zároveň ale nevnímám zranitelnost jen s ohledem k úzkosti. Skrze zranitelnost se můžu přiblížit druhým.

Vystaveno v galerii sam 83 na samostatné výstavě Úvahy, důkazy a zprávy o účincích I., 15. 2. – 25. 4. 2020, kurátorkou výstavy byla Sráč Sam.